Příběh narození bojovnice - Bayly B.E.Dukedom

Bayly se nám narodila jako jediná z vrhu B doma, "přirozeně". Slovo "přirozeně" si zasluhuje uvozovky, protože tak úplně přirozené to nebylo... 

Její příchod na svět nebyl jednoduchý. Porod její maminky Arminky se zastavil. Hodiny ubíhaly, štěňata nepřicházela a napětí rostlo. Pak najednou – malinké tělíčko, bez plodového obalu. Bez pohybu. Bez dechu. Bez naděje. Na první pohled bylo jasné, že je zle. Byla tak maličká, že se vešla do dlaně. Nehýbala se. Nedýchala. Svět se na chvíli zastavil.

A pak přišla Arminka. Bez váhání se k ní vrhla a začala ji lízat. Vytrvale. Urputně. Jako by odmítala přijmout, že je konec. Jako by říkala: "Ne, ještě ne. Tohle je moje štěně."

A najednou se stal zázrak. Malé tělíčko se nadechlo. Slabě, sotva znatelně… ale nadechlo. Ozvalo se první tiché zapísknutí. Život se vrátil - Bayly dostala šanci.

Nebyla to ale vyhraná bitva. Byla extrémně slabá, drobná, křehká. Nedokázala sát, neměla sílu bojovat tak, jak by měla. Každý mililitr mléka ze stříkačky byl vydřený. Každé dvě hodiny krmení. Dny bez spánku. Strach, únava, bezmoc… a přesto odhodlání nevzdat to. Kapku po kapce, hodinu po hodině, den po dni. Čtvrtý den přišel další zlom. Bayly odmítla stříkačku. Vypadalo to, že už nemůže... že už nechce. A pak… Přisála se k mámě. Sama. Poprvé. A začala pít. Ten moment změnil všechno. Od té chvíle už to nebylo jen o přežívání. Bylo to o životě :)

Bayly rostla. Pomaleji než ostatní, ale vytrvale. Každý gram byl vítězství. Každý den malý krok dál. A postupně z té maličké, křehké bytosti vyrostla silná, veselá a zlobivá holčička.

Zítra jí bude sedm měsíců. Je plná života, radosti a energie. Zlobí, mazlí se, učí se. Je přesně taková, jaké mají štěňata být.

Ale její příběh v ní i v nás zůstává.

Je připomínkou toho, že někdy nestačí jen jeden bojovník. Někdy jsou potřeba tři.

Máma, která se nevzdá.
Člověk, který udělá maximum.
A malé srdce, které se rozhodne bít dál.