47. den březosti

Moje tělíčko začíná připomínat soudek. O postavu do bikin jsem už přišla, nic si z toho ale nedělám. Podle paničky jsem ta nejkrásnější holčička na světě a určitě má pravdu. Fakt jí to věřím a nedělám si s ničím starosti. Ne jako ona! Ona teď každý den něco kutí, něco pere, něco umývá, včera zase večer po práci uklízela jako praštěná. Ale co je fajn - že už mi včera večer připravila moji porodní bedýnku, hezky ji vystlala, no hned jsem se tam zabydlela! Mooooc se mi tam líbí. Můj instinkt mi velí hledat ideální místo, kde přivedu na svět potomky a tohle místo mi přijde jako to pravé. Teda, až si ho trochu upravím a pořádně rozhrabu, až pak je to to pravé :) Však mi tam panička dodala deku navíc, abych se prý mohla vyřádit. Jo, to já využiju. 

Mimochodem, jsem sice jako soudek a cecíky už mám taky nalité, ale nebojte. Panička mě vodí pořád na procházky, prý povinně musíme zůstat v pohybu. Občas se mi nechce, ale jdu. Procházky jsou fajn, leccos čmucháním zjistím, leccos taky vidím - zvědavost mě neopouští ani teď, když jsem v jiném stavu a měla bych mít jiné starosti. Ale proč já bych si dělala starosti? :) Panička povídala, že se o vše postará, tak se mám báječně. Tak báječně, že jsem si v dobrém rozmaru před včerejší podvečerní procházkou vyžádala, aby mi panička dala s sebou míček. Ona teda mi ho nechce házet, ale já si ho chci aspoň nést. MÍČEK! To je prostě bomba :) Panička mě a Luckyho vzala na psí hřiště a skoro hodinu jsem si tam hráli. Dokonce jsem měla chuť se několikrát i lehce proběhnout, úžasně jsme se vyblbnuli. Cítím se skvěle a i přes ten pupík jsem pořád v dobré kondici. 

Už jen dva týdny... Panička je trochu nervózní, je to na ní vidět. Lucky je v pohodě, zjistil, že jsem teď pomalejší, tak mu nemůžu krást hračky a s libostí si je požužlává a škube. Trubka :)

"Už jen" dva týdny... nebo "ještě" dva týdny? Ať tak či tak, strašně to letí. Přípravy jsme prý snad zvládli, zdravíčko nám slouží, ťuk ťuk. Tak mi držte palce. 

Pac a blíz, Vaše Arminka