34. březosti
Z deníčku nastávající matky
Tenhle pocit znám, co se mi teď děje - to už jsem jednou zažila... V bříšku se mi děje malý zázrak. I panička to říká a skáče kolem mě konečně jako správný otrok! Takhle jsem si to vždycky představovala, jen aby to tak vydrželo napořád, ona ta panička si občas hraje na straFně pFísnou, ale Lucky a já už ji snad konečně vycvičíme, aby začala pořádně sloužit. Jenže víte co - to už tady jednou bylo. Před 3 lety jsem to už zažila. Taky jsem měla pupík. A sotva odešel do světa poslední potomek, zas paničce hráblo a začala mi poroučet. Jakože "sedni, lehni, uhni"... budiž. Ale "fuuuuuj, pocééém, nedělej to a co to zase žereš ty prase"... Jako chápete to? Podle mě je panička psychicky narušená osoba a měla by se pořádně nažrat. To je lék na všechno.
Ach, jíííííídlo :) Jooo, jídlo je teď moje slabost. Ne, že bych normálně žravá nebyla, ale teď? Teď je to učiněné drama. Panička mi už pár dní sice dává o maličko víc do misky, ale jen maličko. A já vám povím - sežrala bych teď i Luckyho, kdyby se nechal. Venku jsem furt pod drobnohledem, protože si hledám cokoli alespoň zdánlivě jedlého. Panička říkala, že si myslí, že těch mladých mám v bříšku hodně. Však taky její výraz, když mě vzala na ultrazvukové potvrzení březosti :) Vetka povídala: "tak jsou tam, gratuluju" a jala se ty prcky pokusit spočítat... "tři... čtyři... pět..." Koukala jsem na paničku, jak se začala rosit :) A prý "paní doktorko, to už by mohlo stačit :D". Paní doktorka se zasmála a dovětila: "...asi šest... tak uvidíme." Jo, to uvidíte, dámy :) Konečné slovo mám já a matka příroda. Vlastně já jsem teď taky matka. Tak konečné slovo má matka a matka :)
A jak se mi vede? Zatím pořád skvěle. Jsem pořád dobře naladěná, protože nic nemusím, zato můžu všechno a všechno mi projde. Vycítila jsem příležitost a chopila se jí, co by se mi kdo divil, že jo. Namítl někdo něco? Nenamítl. No ták :) Dokonce mi prošlo spaní v posteli. To je naprostá bomba! Chodím tam aspoň pro ten vítězný pocit, protože jsem roky chtěla spát pod peřinou s paničkou a nesměla jsem. Teď můžu! Tak tam chodím aspoň na chvíli, než je tam na zdechnutí, to se pak s vyplazeným jazykem plížím zpátky na gauč, ale stojí to za to! Na gauči teď trávím hodně času, protože dost odpočívám a ráda si zdřímnu. Po probuzení vyžaduju spoustu pozornosti a mazlení. Pak chvíli hraní a zas mazlení. Nemůžu moc blbnout, beru svůj stav velmi zodpovědně a jsem na sebe od první chvíle vysoce opatrná (rozuměj - už 15 minut po krytí jsem se vcítila do role matky roku). No a taky mi potomci trochu tlačí na močák, už to není, co to bejvávalo :) Panička už týden jezdí přes oběd z práce domů a bere nás s Luckym hezky na procházku. Těším se na moment, kdy ji napadne přihodit mi i obídek, když už se obtěžuje jezdit mě venčit. Zatím jsem pořád jen o snídani a o večeři. Ale to přijde, to vím. A už brzo :)
Blíz a pac, vaše Arminka
